Historie obce Dalkovice
První písemná zmínka o vsi Dalkovice pochází z konce 13. století. Obec je uvedena v soupisu majetků, statků, dávek a platů pražského biskupství, tzv. urbáři, který byl sepsán přibližně kolem roku 1295. Fragment tohoto urbáře je dnes uložen v Archivu Národního muzea. Dalkovice jsou zde zmiňovány v souvislosti s biskupským panstvím se střediskem ve Štěpánově (dnešní Trhový Štěpánov) latinským zápisem:
„Item in Dalcouicz est una terra, quam tenet silvanus“, tedy že pražské biskupství mělo v Dalkovicích půdu (pole), kterou držel hajný, pravděpodobně biskupský služebník.
Jedna část vsi od nejstarších dob náležela pražskému biskupství, později arcibiskupství. Roku 1295 je zde připomínáno jedno biskupské popluží, na němž seděl hajný, a roku 1379 na témže popluží hospodařil nápravník Epík. Tuto příslušnost k panství Štěpánov („Districtus Stiepanow“) potvrzuje také berní rejstřík pražského arcibiskupství z roku 1379, který v Dalkovicích uvádí tři lány – dva patřící arcibiskupství a jeden v držení pana Epíka.
Vedle církevního majetku existovalo v Dalkovicích také vladycké zboží. Na jižním okraji vsi stávala tvrz, která byla sídlem místní šlechty. Nejstarším známým držitelem byl Ješek z Dalkovic, připomínaný roku 1354. Zřejmě jeho potomkem byl Sezema z Dalkovic, jenž zemřel kolem roku 1400 a zanechal vdovu Machnu. Po jeho smrti spadl majetek v Dalkovicích jako odúmrť na krále. Dne 5. května 1401 bylo v Čáslavi zveřejněno provolání na tento majetek, o který se ucházel Jan zvaný Srb z Petřínek, jednající jménem vdovy Machny.
V letech 1415–1437 se v Dalkovicích připomíná Bolek z Dalkovic. Roku 1415 přivěsil svou pečeť ke stížnému listu české šlechty proti zatčení a upálení Mistra Jana Husa, adresovanému koncilu v Kostnici. Tento významný dokument byl zároveň podepsán také Janem (Johannesem) z Dalkovic, čímž se Dalkovice trvale zapsaly do dějin husitského období.
Roku 1437 přešlo dalkovické zboží do rukou Jana a Markvarta z Ovesných Rataj, strýců Jana z Dalkovic, kteří si je vyprosili na králi Zikmundovi jako odúmrť po svém synovci. Markvart se poté psal z Dalkovic a je připomínán roku 1446.
V druhé polovině 15. století se v Dalkovicích objevuje rod Čapků z Dalkovic. Pelhřím Čapek měl syna Mikuláše Čapka, který se roku 1461 soudil se Zikmundem Kojkovcem z Ostrova o plat ve Vracovicích a spor vyhrál. Roku 1494 je pak zmiňován Beneš Čapek z Dalkovic.
Na konci 15. století patřily Dalkovice k panství Vlašim, které drželi Trčkové z Lípy. Burian a Ferdinand Trčkové prodali ves Zdeňkovi Zruckému z Chřenovic, jenž ji připojil k panství Trhový Štěpánov. Roku 1553 byl vlastníkem panství Pavel Malovec z Malovic, po něm jeho syn Jan mladší (†1590) a následně Janův syn Pavel Jindřich (†1595).
Neznámým způsobem se Dalkovice dostaly k panství Český Šternberk. Páni ze Šternberka drželi obec až do roku 1712, kdy zemřel Jan Václav ze Šternberka a holická větev rodu vymřela po meči. Jeho dcera Anna Amabilia se roku 1708 provdala za Jana Maxmiliána z Roggendorfu. Špatné hospodaření vedlo k úpadku panství, které bylo roku 1760 prodáno v dražbě Michalu Čejkovi z Olbramovic.
Topografická literatura z roku 1788 uvádí o Dalkovicích již jen stručnou zprávu: ves patřila k alodiálnímu panství Český Šternberk a tvořilo ji sedm domů. Roku 1795 se stal majitelem panství Ferdinand Hirsch ze Saardu (†1838), po něm jeho syn Adolf a dcera Louisa, provdaná Somsichová ze Saardu. Její syn Adolf Somsich prodal roku 1841 panství Český Šternberk s dvaceti vesnicemi Zdeňkovi hraběti ze Šternberka, čímž se panství i hrad vrátily do rukou původního rodu.
Roku 1844 patřily Dalkovice nadále k panství Český Šternberk. Obec měla 49 domů a 322 obyvatel české i německé národnosti, včetně dvou židovských rodin. Přítomnost německy mluvícího obyvatelstva souvisela zejména s osídlením bývalého hospodářského dvora, který byl roku 1796 emfyteuticky rozparcelován. Dalkovice byly po církevní stránce přifařeny ke Štěpánovu, jenž náležel k panství Vlašim. Společně s obcemi Dubovka a Střechov tvořily samostatný statek Dalkovice.
Podle sčítání lidu z roku 1880 měly Dalkovice 51 domů a 314 obyvatel. Fara i poštovní úřad se nacházely ve Štěpánově. Obec správně náležela do okresu Vlašim a do hejtmanství Benešov. Roku 1850 došlo ke zrušení vrchnostenské správy a byla zavedena moderní státní správa.
Dalkovice leží na levém břehu Dalkovického potoka. V minulosti se v katastru obce nacházel také Dalkovický rybník, který významně ovlivňoval hospodářský i krajinný ráz vsi.
Vývoj názvů obce
Dalkovice = ves lidí Dálkových
1295 in Dalcowitz, 1379 in Dalkowicz, 1401 in Dalkowytz
1544 ves Dalkowicze, 1654 Dalkowicze
Erb rodu Trčků z Lípy Erb rodu Šternberků Pečeť Ješka z Dalkovic z roku 1354
kresba August Sedláček
